Z principu i z jakéhosi vnitřního přesvědčení, přijímám jakoukoliv práci – v rozsahu mých dovedností a schopností – neboť  tak jsem byl vychován mým moudrým dědečkem – velmi tvořivým a pracovitým člověkem. Sedával jsem u něj v ateliéru, který mu byl vším a pozorujíce jeho ruce, vnímajíc jeho zápal i pro tu nejobyčejnější kresbičku nebo dřevěnou sošku, poslouchal, jak říkával: „Chlapče, važ si každé, i té nejobyčejnější práce, neboť vše je součástí celku… i ta nejmenší čárka nebo jen malinká sotva viditelná tečka je součástí něčeho většího,  něčeho krásného a hodnotného. Chceš li být malířem, buď, ale pamatuj na to, že jakkoliv krásně budeš malovat či kreslit, nebude to jen tvojí zásluhou. Jsi jenom pokračovatel boží vůle. Vybere li si tě jako svůj nástroj ke stvoření  dobrého díla, učiní tak pouze v případě, že si to zasloužíš, že budeš sám sebou,  avšak v dobrém vztahu k jiným, že budeš pokorný a vděčný a hlavně, že vše, čeho se ti dostalo a co ti bude dáno, vrátíš dvounásobně… Pamatuj si to a nikdy neodmítej, bude li po tobě někdo něco chtít a dokážeš li to pro něj udělat… Pokud budeš požádán, abys vytvořil, vytvoř, ale dej do díla víc, než po tobě chtěli…. Pak si tě budou vážit a vracet se k tobě…