Jak vznikají obrazy ...

Jak vznikají obrazy. Neptám se. Ať to vyzní jako otázka, chybějící otazník jasně předurčuje tři možné varianty. Buď jsem se zmýlil, nebo jsem slabý v gramatice, případně mi některý z čtenářů doporučí vrátit se zpět do základní školy, abych si gramatiku zopakoval, nebo… je tu třetí možnost, kdy otazník jsem za větou nenapsal záměrně. Nebudu zbytečně chodit kolem horké kaše a těm, jež správná varianta v průběhu čtení ještě nenapadla, prozradím, že správná je ta třetí. Tak, tak… Otazník za první větou jsem nenapsal záměrně, protože tam v tomto případě nepatří. Nepatří tam, protože se skutečně neptám. Proč taky… Je přece nad slunce jasnější, jak vznikají obrazy, a protože to vlastně všichni lidé obdařeni zdravým (stačí průměrným, někdy i podprůměrným) úsudkem vědí, tak bych vlastně ani nemusel pokračovat v psaní. Nemusel. Jenže… Já se neptám a ani netrvám na odpovědi… Jistě bych na odpovědi trval v případě, že bych byl učitel, že bych větu napsal gramaticky správně a případně bych odpovědi známkoval, tak jako se to ve škole běžně dělá, nebo alespoň se tak do doby, než jsem školu ukončil, dělalo. Pakliže by odpověď na otázku "jak vznikají obrazy" zněla: tak, že se něco namaluje, nakreslí, případně se něco vyfotí a fotografii někdo vyvolá - dnes již vytiskne na tiskárně, nebo že se obraz nějakým způsobem vyrobí například z nějakých věcí, jako jsou papíry, kamínky, písek, dřívka, kousky látek, sklíčka nebo z jiných věcí - možností je bezpočet – byla by správná. A zasloužila by si pochvalu, ve škole výbornou známku, neboť je taková odpověď jasná, výstižná a stručná.  Ve škole by stačila. Jenže… skutečně je taková odpověď pro každého dostačující? Je výstižná? A je v pořádku, že je tak stručná. Uspokojí taková odpověď? Odpoví na otázku "jak vznikají obrazy"? Pochopíme z takové odpovědi, jak skutečně vznikají obrazy? Dozvíme se vše, co jsme se ... A dost! Dost, protože to bychom tu mohli chodit bez přestání v kruhu a k ničemu by to nevedlo. A čas je příliš cenný, zvláště pro Vás - jak vás znám… Tak přejděme k věci ...

Jak vlastně vznikají obrazy… Existují dva druhy lidí (připouštím, že i více, ale v tomto případě nám postačí dva vzorky). Jedni, co se dívají a navzdory dobrému, zdravému zraku nevidí, a pak jsou tu ti, kteří se dívají a… vidí.  První skupina lidí – to jsou ti, co mají zdravý zrak, dívají se a nevidí, tak ti už se dále nijak zvlášť nedělí (vyhněme se záměrně fyzikální - materialisticko - ideologické otázce a přijměte prosím pozvání do oblasti čistého duševna, potažmo duchovna… umění a duchovno jedno jsou ... ..), protože se jedná o skupinu lidí, kteří používají svůj zrak výhradně k orientaci v prostoru, případně v době, dále na uspokojování životních potřeb a požitků - jídlo, pití, pak nákupy, prodej ... to však zdaleka není celý seznam a mnoho místa na papíře (ještě před tím na harddisku) bych musel zaplnit, kdybych chtěl vyjmenovat celý seznam činností, ke kterým tato skupina lidí používá zrak. To je tedy skupina lidí, kteří sice vidí, ale ve skutečnosti nevidí, kteří používají svůj vnější zrak jen povrchně…